Aikido

Aikido Club Řečany nad Labem

AIKIDÓ V ŘEČANECH

Oddíl aikida v Řečanech založil v roce 1996 Miloslav Prokop a je registrován pod ČAA

(česká asociace aikido). V současné době oddíl vede Radek Semelka 1.dan. Od roku 2009 jsme také otevřeli Aikidó pro děti (8 – 12 let). Děti cvičí pod vedením Tomáše Jilmy.

Dospělí cvičí v pondělí, čtvrtek a neděli od 18.30 do 20.00. děti ve čtvrtek od 17.00 do 18.30 a v sobotu 10.00 do 11.30.

To vše ve školní tělocvičně.

Kontakt – Semelka Radek 737 583 615

               Jilma Tomáš 777 941 975

AIKIDÓ

Aikido patří mezi nejmladší japonská bojová umění, neboť bylo vytvořeno až v roce 1925 Moriheiem Uešibou (1883 – 1969). Za zdroj mu posloužilo původní bojové umění aikidžucu s kořeny v 9 století, kendžucu (umění meče),džódžucu (umění krátké tyče) a džúdžucu (jemné umění).Ústřední ideou aikidó je,jak už napovídá jeho název, užití koordinované síly ki (vnitřní energie) v harmonii či souladu (ai ) s okolnostmi boje.

Aikido má velmi elegantní techniku, která je zcela založena na využití síly a reakci protivníka. Principy techniky spočívají značnou měrou na principech užití meče. Hlavní roli hraje koordinace s akcí protivníka. Aikidó je relativně nenáročné na svalovou sílu, proto je vhodné nejen pro muže ale i pro ženy, děti a starší adepty. Říká se, že technika aikidó, která je náročná na užití síly, není správně provedená a je proti duchu aikidó. Hlavní cíl aikidó lze přiblížit následujícím citátem :

“Vybojovat tisíce bitev a tisíckrát zvítězit – to ještě není nejvyšší metou válečníka. Avšak podrobit si nepřítele bez boje, tot´ v pravdě vrchol umění.” Sun – c´

JAPONSKÁ BOJOVÁ UMĚNÍ

Japonská bojová umění byla vytvořena ve feudálním Japonsku jako prostředek boje o moc i jako prostředek individuální sebeobrany. Původně sloužila téměř výhradně k zabití nepřítele. V této podobě se i dnes uplatňují například při výcviku ozbrojených složek.Tato skupina bojových umění se japonsky nazývá budžucu (bu – válka, boj / džucu – umění, dovednost). Do této skupiny patří například původní japonský šerm a válečná lukostřelba. Hlavně počátkem 20.století došlo k přeměně budžucu v budó (dó – cesta / budó – cesta boje) a vzniku disciplín jako judó, karatedó, kendó, iaidó a dalších.

V budó již není cílem zabití protivníka, ale především dokonalé poznání sebe sama a neustálé sebezdokonalovaní. Technika zde není cílem, ale prostředkem k dosažení sebepoznání. Cílem je dosažení naprosté harmonie tělesné i duševní stránky člověka. V budó se odráží hloubka kultury Dálného východu. Stejně jako při provozování kaligrafie, čajového obřadu nebo ikebany je v něm nadevše důležité soustředění na prováděnou činost, spojené s estetiou lidského pohybu, a správné dýchání, o němž se říká, že spojuje tělo a duši.