Historie obce

Historie obce Řečany nad Labem a Labětína

První písemné zmínky o obci Řečany nad Labem jsou již z roku 1289. Jelikož leží u Labe v území s tůněmi a zbytky starých ramen labských, bylo jejich původní jméno Řečňany, tj. ves lidí v řečném či říčním území. Prvotní jméno bylo postupem doby změněno na Řečeňany a z něho povstalo Řečejany, dále Řečjany a konečně Řečany.

Odkaz na Národní archiv, kde lze prohlédnout i zadní stranu listiny

Labětinský rybník

Řečany a Labětín neměly tvrze, patřily sice z části místním vladykům, ale ti měli pouze opevněním chráněná stavení svých dvorů. V Řečanech nejstarší stavení v tzv. „v koutě“ bylo rozestavěno na způsob podkovy kolem vladyckého dvora a kostela. Ze severu a východu přirozenou ochranu poskytovala labská ramena, tůně a močály, ze západní a jižní strany to byla opevnění a lesy. Podobně tomu bylo i v Labětíně.

Kostel v Řečanech

Řečanský kostel byl vysvěcen 14. Listopadu 1165 Panně Marii pražským biskupem Danielem I. za přítomnosti krále českého Vladislava II, jeho manželky Judity Durynské, dvořanů z Čech, Bavor, Durynska, zakladatele kostela kastelána čáslavského s manželkou a tří mnichů cisterciánů kláštera sedleckého, kteří se stali patrony tohoto kostela. Při této příležitosti měl darovat král Vladislav kostelu drahá roucha a mešní nádobí. Od této doby je datováno založení obce.

Obecní knihovna

Obecní knihovna byla založena v Řečanech před první světovou válkou. V letech třicátých měla přes 640 svazků zábavných knih a přes 250 náučných.

Staré pověsti a obyčeje

Masopust

Pálení čarodějnic

Zvon Jan

S Houšovcem souvisí velmi stará pověst: v Řečanech visel na věži zvon, zasvěcený sv. Janu. Jednou zachtělo se pánu této krajiny drahého chrta; nemohl ho však jinak dostat než za řečanský zvon Jan. Pán s tím souhlasil a rozhodl, že zvon dá za chrta. Poslal lidi, aby zvon sňali, sotva však zvon snesli na zem, vyletěl jim z rukou a odkutálel se do rybníka Houšovce. Ani památky po něm nezůstalo, jen když se kutálel, bylo slyšet slova: „Já, zvon Jan, jsem za chrta dán“. Za mnoho a mnoho let prala jedna bába, jménem Vavřinka, přízi v rybníce. Při máchání se pojednou příze zamotala do zvonu a bába jej i s přízí tahala z vody ven. A poněvadž byl zvon těžký, zaklela přitom. V tom okamžiku zvon opět spadl do rybníka a bylo zase slyšet: „Já, zvon Jan, jsem za chrta dán“. 

Pokladna plná peněz

Další pověst vypráví, že Prušáci v době první slezské války (1740 – 1742) na útěku z Čech potopili v Houšovci vojenskou pokladnu, prý plnou peněz. Když utíkali přes most, zbořil se s nimi a mnoho prý jich zahynulo – a s nimi zmizela i ta pokladna. O tuto pověst se však s Houšovcem dělí i jezero Tišina