Kolářství Jana Kubece

Jako prvního bychom vám představili - koláře Jana Kubece v domě na ulici Obránců míru č.p. 113.
Na přiložených fotografiích je dosud zachovalá dílna. Tyto stroje z ní a další nářadí a výrobky si bude přebírat Zemědělské muzeum na zámku Kačina do srpna t.r.. Nejprve budou předány k restaurování do depozita v Čáslavi a od příštího roku budou vystaveny na Kačině, podle ředitelky muzea, v blízkosti expozice o chovu koní a historii kočárů. Jedná se o unikátní dosud funkční sestavu soustruhu, pásové pily a srovnávačky s transmisí z přelomu 19. a 20. století.

Pan Jan Kubec pocházel z malinké osady ve středních Čechách na nejvyšším bodě Středočeské vrchoviny a tzv. České Sibiře, Ounuze (nyní je na tomto místě známý lyžařský areál Monínec).

Narodil se roku 1906 jako třetí syn z devíti dětí, které statek v chudém kraji nemohl uživit. Vyučil se kolářem v Sedlci (dnes známé městečko Sedlec-Prčice), pracoval jako tovaryš v Hošťce u německého mistra v tehdejších Sudetech u Roudnice nad Labem a pak v Praze. Zde se také oženil a v době hospodářské krize živil rodinu velmi těžce. Hledal proto místo, kde by si mohl založit živnost.

Zalíbily se mu Řečany nad Labem - malebná vesnice v úrodném Polabí s nádhernou čistou řekou a koupil zde kolářskou živnost - dílnu s malým domkem a velikou zahradou. Začátky pro rodinu byly velmi těžké, dědeček pracoval od brzkého rána dlouho do noci, museli splácet vysoký dluh Také babička,   jeho žena, chodila i s malými dětmi pracovat na pole k sedlákům.
Postupně však se stal úspěšným živnostníkem, zákazníky získával z celého širokého okolí, protože jeho výrobky byly vždy precizní.

Vyráběl nejrůznější typy vozů - od  řebřiňáků pro místní sedláky, přes malé vozíky až po  přepychové bryčky a kočáry. Známý byl i svým nábytkem, okny, dveřmi a dalšími výrobky ze dřeva. V dalších letech pak hledal novou specializaci, protože dřevěná kola s kovovými obručemi začala nahrazovat stále více kola s pneumatikami. Na rozdíl od truhlářů dokázal pracovat s ohýbaným dřevem a tak vyráběl překrásné sáňky i saně z tvrdého dřeva s čelem točeným do "šneka", dále lyže, hokejky a ohýbaný  nábytek.

Zákazníků měl stále více, z okolí, ale i z Prahy, Pardubic, Přelouče a dalších měst a vesnic. Přijímal i učedníky a pod jeho vedením se naučilo řemeslo vice, jak 10 chlapců. V době největšího rozkvětu firmy u něj pracovali i  2-3 tovaryši.
Po skončení 2. světové války měl velké plány, chtěl vybudovat firmu, která by se soustředila právě na tyto výrobky- saně, lyže, dřevěné kočárky a  hračky. Chtěl dílnu rozšířit a koupit nové moderní stroje.

Bohužel, převrat v roce 1948 všechno změnil, dědeček autorky musel přestat vyrábět a jít těžce pracovat do továrny jako nekvalifikovaný pomocný dělník. To ho zlomilo psychicky, ale těžká dřina mu podlomila i zdraví. Potkalo ho i osobní neštěstí, po válce, v roce 1947, zemřela jeho mladší desetiletá dcerka  na leukémii. Ve své milované dílně však pracoval až do smrti a zhotovoval své rodině i přátelům věci hlavně pro radost - hračky, lampičky, vázy, kočárky,  vozíčky  Stejně tak se věnoval i své zahradě a včeličkám. Mnoho let byl předsedou spolku včelařů v Řečanech a i tady našel trochu únik a klid při všem neštěstí, které ho potkalo.
 
Konce totalitní éry se bohužel nedožil a svou živnost už obnovit nemohl, zemřel v roce 1983.

Fotografie a příběh zveřejněn s laskavým svolení.

PhDr. Věra Machalická