Najdete nás na sociálních sítích

 
 

Řečany na Google+
Řečany na Twitter

GObec - Internetový mapový server

Gobec - Řečany nad Labem

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Mikulášská besídka 2010

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Historie obce Řečany nad Labem a Labětína

První písemné zmínky o obci Řečany nad Labem jsou již z roku 1289. Jelikož leží u Labe v území s tůněmi a zbytky starých ramen labských, bylo jejich původní jméno Řečňany, tj. ves lidí v řečném či říčním území. Prvotní jméno bylo postupem doby změněno na Řečeňany a z něho povstalo Řečejany, dále Řečjany a konečně Řečany.

Odkaz na Národní archiv, kde lze prohlédnout i zadní stranu listiny

První písemná zmínka 

Vhodným stanovištěm pro lid byly zátoky labské a tůně v místech nynějšího Labětína. Velké bohatství ryb přilákalo rybáře a ti zde posléze nalezli trvalé sídliště. Jméno Labětín vděčí za svůj vznik právě Labi.

Labětinský rybník

 Labětinský rybník
 

Řečany a Labětín neměly tvrze, patřily sice z části místním vladykům, ale ti měli pouze opevněním chráněná stavení svých dvorů. V Řečanech nejstarší stavení v tzv. „v koutě“ bylo rozestavěno na způsob podkovy kolem vladyckého dvora a kostela. Ze severu a východu přirozenou ochranu poskytovala labská ramena, tůně a močály, ze západní a jižní strany to byla opevnění a lesy. Podobně tomu bylo i v Labětíně.
Roku 1881 se dohodly obce Řečany a Labětín, že si postaví společnou školu. Nově vybudovaná škola začala poprvé sloužit svému účelu dne 1. dubna 1883.

Kostel v Řečanech

Kostel Řečany nad LabemJdeme-li po silnici ke Kladrubům, uvidíme ve staré části Řečan po pravé straně na kopečku stát řečanský kostelík. Kolem něho býval hřbitov, což dosud připomíná zeď, která kostel obepíná. Jde o původně románský kostel upraven barokně. Jednolodní kostelík s apsidou zaklenutou konchou obrácenou přesně na východ. Při západní straně vyčnívá ze střechy lodi malá, dřevěná věž.
         Řečanský kostel byl vysvěcen 14. Listopadu 1165 Panně Marii pražskýmVladislav II. biskupem Danielem I. za přítomnosti krále českého Vladislava II, jeho manželky Judity Durynské, dvořanů z Čech, Bavor, Durynska, zakladatele kostela kastelána čáslavského s manželkou a tří mnichů cisterciánů kláštera sedleckého, kteří se stali patrony tohoto kostela. Při této příležitosti měl darovat král Vladislav kostelu drahá roucha a mešní nádobí. Od této doby je datováno založení obce.
Roku 1737 byla v oltáři nalezena listina svědčící o této události. Kostel znovu vysvětil 24. října 1407 sv. Maří Magdaléně biskup Václav Nikopolský.
     Domněnkou kronikářů je, že na kopečku, kde stojí řečanský kostel, bývalo pohanské obětiště a pohřebiště. Důvod, proč tak záhy byl v Řečanech postaven kostelík, je pravděpodobně dvojí. Především měl zesílit vliv křesťanství v tomto území a odstranit dosud zde trvající stopy kultu pohanského. Lid se nemohl dlouho smířit s vnucenou vírou křesťanskou, která pro něj znamenala úplný převrat v myšlení, ztížený ještě tím, že podstatu nového náboženství ani dobře nechápal.

Obecní knihovna

        Obecní knihovna byla založena v Řečanech před první světovou válkou. V letech třicátých měla přes 640 svazků zábavných knih a přes 250 náučných.

Staré pověsti a obyčeje

Masopust

            Na zakončení zimních prací se konala v masopustní úterý nebo středu slavnost, jejímž vyvrcholením býval průvod maškar. Do nedávna se v Řečanech na tento dávný obyčej nezapomínalo.

Pálení čarodějnic

Pálení čarodějnic mělo svůj původ ve středověkém přesvědčení, že ďábel pořádá každý rok v noci na 1. květen tzv. sabat čarodějnic. V té době byl kdysi pohanský jarní svátek (Valpuržina noc). V té noci prý satan slavnostně přijímal čarodějnice, které k němu přilétaly vzduchem na košťatech, vidlicích, na kozlech nebo psech. Za nevýslovného mučení bývaly obviněné ženy z čarodějnictví přinucovány, aby se přiznaly. Když bylo mučení odstraněno, nikdo z obviněných z čarodějnictví se k tomu nepřiznal a tím trestání ubohých obětí přestalo. Památka však na tyto hrůzy nevymizela – a čarodějnice se pálí v tento den jen symbolicky.

Zvon Jan

ZvonS Houšovcem souvisí velmi stará pověst: v Řečanech visel na věži zvon, zasvěcený sv. Janu. Jednou zachtělo se pánu této krajiny drahého chrta; nemohl ho však jinak dostat než za řečanský zvon Jan. Pán s tím souhlasil a rozhodl, že zvon dá za chrta. Poslal lidi, aby zvon sňali, sotva však zvon snesli na zem, vyletěl jim z rukou a odkutálel se do rybníka Houšovce. Ani památky po něm nezůstalo, jen když se kutálel, bylo slyšet slova: „Já, zvon Jan, jsem za chrta dán“. Za mnoho a mnoho let prala jedna bába, jménem Vavřinka, přízi v rybníce. Při máchání se pojednou příze zamotala do zvonu a bába jej i s přízí tahala z vody ven. A poněvadž byl zvon těžký, zaklela přitom. V tom okamžiku zvon opět spadl do rybníka a bylo zase slyšet: „Já, zvon Jan, jsem za chrta dán“. 
Pověst zbásnil K. B. Schneider pod názvem „Jan za chrta dán“. Pod tímtéž názvem napsal divadelní hru Václav Kliment Klicpera.

Pokladna plná peněz

         Pruský jezdecDalší pověst vypráví, že Prušáci v době první slezské války (1740 – 1742) na útěku z Čech potopili v Houšovci vojenskou pokladnu, prý plnou peněz. Když utíkali přes most, zbořil se s nimi a mnoho prý jich zahynulo – a s nimi zmizela i ta pokladna. O tuto pověst se však s Houšovcem dělí i jezero Tišina
Zdroj: Historie polabských vesnic Trnávky, Řečan n.L., Labětína vydaná u příležitosti výročí 800 let Řečan nad Labem.
 
Podrobnější články z historie najdete v knížce Řečany nad Labem a Labětín kdysi a dnes, kterou si můžete zakoupit nebo objednat na obecním úřade.